jednou v roce na vanoce...:)

Tak na vánoce zrovna ne, protože koukám že poslední příspěvek je pár dní před vysněnou dovolenou s kamarádkou M. a to už je...půl roku....safra..strašně to letí:(

Ani nevím zda něco psát takhle zpětně....jelikož si toho ani moc nepamatuju už:(. Týden utekl jak voda, proběhla jedna hádka, která znepříjemnila den, ale jinak to bylo super...strašně jsme si odpočinuly, přečetly tunu knížek a vůbec to byla hrozná pohodička:). Pár výletů, několik desítek čerstvých salátů, pár pohledů a kýčů na památku. Vozily jsme si prdelky v tomhle krasavci a vůbec se nám nechtělo domu.

A abych nezapomněla na jednou vtipnou historku pro budoucí generace:) Večer před odletem domů jsme asi hodinu špekulovaly v kolik tedy musíme vstávat (odlet v 7,15h, hotel asi 45-55 min od letiště). Nařídily jsme mobily a šup do hajan...v 5,55h jsme se současně vzbudily, podívaly se na sebe a proběhl rozhovor: "beru, kolik je?" "nevim, mrkni ven" (z balkonu jsme viděly na hodinovou věž hotelu) "beru, je 6h" "ty vole, my jsme krávy". Můžu vám říct, že v živote jsme nebyly a asi už ani nebudeme tak rychle sbalené, oblečené a připravené vyrazit. M. trochu šlápla krasavci "na krk" a vše jsme krásně zvládly i s vrácením auta a odbavením:) vše by bylo téměř ideální, dáme poslední cigárko a půjdeme do gatu (tedy oni gate nemají vlastně). M. hledá zapalovač a z kapsy saka vytahuje techničák....abych to zkrátila, povedlo se ukecat místní info stánek, aby techničák předali člověku z půjčovny, kterému jsme se naštěstí dovolaly a téměř spokojeně jsme se uvelebily v letadle směr domů, kde už na mě na letišti čekal T.:)
prý si to letos s M. zopakujeme, akorát v jiné destinaci, to jsem na to teda zvědavá:)

marina marina marina....

Tak už se to blíží víc než mílovými kroky:D těším se jak malá a odškrtávám si dny v kalendáři.

Teď jen zabalit kufřík a šup na letiště. Pas mám nový po x letech (dokonce jsem našla i starý propadnutý, jelikož mi pán za přepážkou na úřadě hrozil 1000,- Kč pokuta, pokud jej nevrátím a nevydáním nového, ufff), plavky na poslední chvíli také sehnány, tak teď jen vyměnit penízky a jedéééééééém:D

Nakonec to dopadlo shodou okolností tak, že si půjčíme s M. autíčko ("bonbonek kia picanto") a projedeme si pěkně vše co chceme vidět, poznat, vyčmuchat atd:D

Jo a kam že to jedeme s mojí zlatou M.? Marina Cape, 20km od Burgasu....a děj se vůle boží.

Snad vše proběhne bez problémů a užijeme si to, odpočineme a tak vůbec...po x letech si to zasloužíme.

Naštěstí s M. nehrozí žádné hádky, spory nebo nepříjemnosti. Dokážeme se vždycky dohodnout, případně nemáme problém si každá dělat co právě chceme....

Jinak v rychlosti ještě story "delfička a plavky". Delfička je velikostně malá velryba, s většími proporcemi ženy, takže sehnat vyhovující plavecký úbor je téměř nadlidský úkol.

Tento úkol měl čtyři etapy: 1) blankytně modré dvojdílné plavky s flitry a vyšíváním, trojúhelníkové bikiny.

Tak strašně se mi líbily, že nějaké detaily jako uvazování kolem krku, úzký pásek kolem zad, vysoké výkroje atd, jsem hodila za hlavu a plavečky objednala. Samozřejmě jediné co mi sedělo byli oči pro pláč.

2) černo-černé klasické dvojdílné plavky s kosticemi. V kostce asi takto, není číslování jako číslování, a toto bylo číslování zřejmě pro italky či asiatky.

3) bílo-fialové jednodílné plavky s řasením přes břicho....mno, u těch jsem se ještě nerozhodla, jelikož sedí perfektně až na "vyztuženou" podprsenku, do které jaksi k pohodlí dosti chybí.

4) a konečně úspěch:) dvojdílné černé plavky s kosticí a bokovými kalhotkami od české firmy TIMO. 

Doporučuji, úspěch zaručen:)

takže ještě osušku, brýle, čtečku a krémík a jsem plně vybavena:D

Feel The Love

Tak nejdřív, všichni ji znají, všichni ji poslouchají,většině se líbí, Adélka ji zmiňovala jako song měsíce července a já jí prostě žeru:D

Jinak v rychlosti, mám zablokovanou krční páteř, takže opichy a límec (bezvadná věc, grrr), v práci jsem po zkušebce, s mužem vše v nejlepší pohodě (mimochodem už je to přes .. let):))))

A napíšu co nejdříve, mám vás ráda.

PS: Dnes proběhl CCF piknik, byli jste????

sobotní....

Vlastně jsem vám zapomněla říct, že V. má úžasného pejska. Jmenuje se jako jedna pohádková postavička z večerníčků a přitom je to pes jak hora:D
V. přítel žárlí, protože pejsková si mě oblíbila od prvního dne a kdykoli ji V. vezme do práce, tak je to velká zábava a "kočkování":D zlatíčko moje chlupatý.

Jinak se dnes jen válím:) Moji - naši pejskovou si vzal T. do práce a tak jsem tu úplně sama. Myslela jsem jak budu chrnět do oběda a nic nedělat, ale nějak jsem ráno změnila plány, když mě v 7hod vzbudilo sluníčko:)
No tak jsem to tady "pofackovala", uklidila balkon a těším se až zasadíme kytičky a bylinky. Dokonce už muž koupil speciálně zeminu na bylinky:) jsem na něj zvědavá, kozel zahradníkem:). Jo a upekla jsem úžasný koláč, chcete recept?

Tvarohovo-makový koláč

těsto:
100g másla
100g cukru
1 velké vejce
225g pol.mouky
lžička citronové kůry
špetka soli

náplň:
2 tvarohy (500g)
1 zakysaná smetana (min. 200g)
100 ml mléka
2 vanil.cukry
50g cukru
1 velké vejce
120g mletého máku nebo makové náplně

Máslo našlehejte s vejcem a cukrem do jemné pěny a pomalu přisypávejte mouku smíchanou se solí a citr.kůrou, vytvořte polotuhé těsto. Formu o průměru cca. 24-26 cm (mám 28cm a pohoda)můžete, ale nemusíte vyložit peč. papírem, naplníte a uplácáte těstem, trochu zvedněte okraje.
Tvaroh smetanu vejce všechny cukry, 60ml mléka, vymíchejte. Odeberte menší polovinu ze směsi a do ní zamíchejte mák a zbytek mléka. Hustotu by obě směsi měli mít stejnou.

A teď buď obě směsi můžete smíchat na těsto, nebo vždy vezměte 2 lžíce tvarohové směsi a na ní dejte 2 lžíce makové směsi a střídejte, tím získáte jakoby mramorování.
Pečeme při 160-170 stupních cca. 50minut, po vytažení nechte koláč úplně vychladnout (jinak "spadne") a doporučuji ještě dát do ledničky. Je to mňamka a není to moc sladké:D

Fotku mám vypůjčenu od autorky receptu, bohužel můj foťák stávkuje:(

Tak já si jdu dát kafíčko a těším se na vás:D

máme krásně....

Tak čím bych začala...Máme konec dubna, zítra jsou "čáry", venku je vedro k zalknutí , tráva je po ránu nádherně šťavnatá a já...no vlastně pořád stejně. Peru se s fyzickým stavem svého těla (zuby, rameno, ženské "nepotíže", alergie, atd.), peru s trhem práce a začínám si říkat, k čemu vlastně těch necelých 30let mýho života bylo...co z nich zůstalo, kam mě to posunulo a tak.. edit: Tak máme předposlední týden měsíce května a u mě se změnilo věcí více než dost:) jojo, jednou jsi nahoře jednou dole a je to sama změna, ale vše spěje k dobrému a mám z toho radost. Tak předně, mám PRÁCI a naprosto upřímně a mám pocit, že poprvé v životě můžu říct a hlavně to tak skutečně cítím, že jsem naprosto spokojená:) Náplň práce super, záměr a politika firmy zajímavá, obchoďáci..no tam je to trochu složitější (naštěstí jsou to jen dva lidé) a co je pro mě úplně nej nej nej je moje nadřízená a kolegyně v jedné osobě. Stalo se vám někdy, že jste se naprosto nečekaně setkali s cizím člověkem, zapovídali jste se (ať už soukromě či pracovně) a vy jste po několika desítkách minut měli pocit, že ho znáte xy let?? Mě se tohle stalo a já jsem z toho stále lehce v šoku. S mojí nejbližší kamarádkou M. jsme měly začátky úplně šílené a div se nepovraždily (šlo nejprve o čistě pracovní vztah), ale s V. mám fakt pocit, jakoby se mnou vyrostla, prošla všema průserama, ochutnala stejná jídla a pití, četla stejné knihy, chodila s podobnýma chlapa a řešila podobný problémy a bolístky...je to asi klišé, ale V. je moje SPŘÍZNĚNÁ DUŠE. A víte co je na tom úplně nej nej nej?? Ona to cítí úplně stejně, dnes se známe 14 dní a nebyl den, abychom nepřišly alespoň na jednu věc, kterou máme stejnou nebo se nám stejně líbí nebo stejný názor atd. A hlavně s ní se člověk fakt nenudí, dokáže mě rozesmát, pořád vypráví a výborně vaří:) Jinak fyzický stav se ustálil, prošla jsem si týdenní chřipku (hned první týden nové práce) s čajíkem a homeopatikama a teď je mi dobře, asi na to má vliv i počasí (sice je mi vedro, ale je krásně). Každý den chodím na procházku s pejskovou a jsem tak nějak v pohodě:D Lidem okolo mě se dějou krásný věci (Nat, Adélka, Fina, Barb s Pólem, Katie, Lynny, Ifa atd.atd.) a já jsem ráda za ně! Dovolená letos nebude (zkušebka mi končí v půlce srpna), ale týden na chajdě snad vyjde. Jo a na jednu věc se ještě moc těším. Z první výplaty si udělám radost a koupím si nádhernou knížku, kterou si moc přeji. Od Ditušky P. :

a ještě přemýšlím o této:

..nějak se to všechno zrychluje

Děje se toho teď nějak hodně najednou a je to fajn. Člověk má pocit, že nestagnuje na jednom místě a to je přesně co potřebuju. Ještě před týdnem jsem tzv. živořila a libovala si v pozici "předčasně vzbuzeného medvěda ze zimního spánku". Prostě ráno vstanete a najednou je večer a nic hotového, nic udělaného, žádný pohovor, prostě nic. Strašný:( ani "velrybit" se mi nechtělo..tfuj..ošklivá Delfička líná:D
Ale nějak se to zlomilo a jak říkám, jsem jedině ráda. Mám rozjednaných pár pozic..snad už něco z toho brzy vyjde a budu zase pracujícím:D.
T. se konečně rozhodl pro nové přibližovátko, příští týdne už bude doma a rovnou podnikneme nějaký výlet. Máte pro mě tip/typ?:D
Mějte se krásně, jakmile bude chvilka napíšu vám a buďte hodní!!!

..smutno...tíživo...

Ani nevím, jestli vůbec slovo "tíživo" existuje a používá se..ale přesně vystihuje můj momentální stav mysli a celkově mého já..malého pošlapaného smutného beznaděje. Prostě zase mi nevyšlo něco, k čemu jsem se já bláhově naivní slepice upínala. A i když jsem si říkala, že to nemůže vyjít a hrála si na frajerku se slovy "safra, to by byla z prdele klika"...prostě...když jsem dneska četla zamítací email..slzy a bolest přišli ani nevím jak. A tak tu sedím, řvu...nadávám si..stěžuji..a mám pocit, že není nešťastnějšího člověka než mě.

Včera jsem měla narozeniny...táta mi popřál emailem...asi uspěchaná doba nebo moje crazy rodina...těžko říct. T. se snažil, moc, nádherná kytka:). A koťata moje (víte o koho jde) si na mě všechna vzpomněla:) bez vás by bylo všechno těžší....
A kamarád z dětství si vzpomněl..to potěší..i když pozitivní zprávy neměl..rozvádí se:(. Lidi by se vůbec neměli brát..nebo možná měli..ale neměli by z toho zblbnout..já si moc přeji a zároveň se tomu moc bráním..mám strach..o sebe..o něj..o svobodu..o zodpovědnost?...nevím..není to pro mě jen papír, který se dá scartovat. Je v tom něco mnohem mnohem víc...

Venku je tak nádherně, sluníčko, nádherný vzduch a barvy..půjdu se projít s naší psí madam...snad na chvíli zapomenu a najdu dost sil pokračovat.

Ozvěte se mi...ať vím že v tom nejsem sama...prosím...