středa 22. února 2012

..smutno...tíživo...

Ani nevím, jestli vůbec slovo "tíživo" existuje a používá se..ale přesně vystihuje můj momentální stav mysli a celkově mého já..malého pošlapaného smutného beznaděje. Prostě zase mi nevyšlo něco, k čemu jsem se já bláhově naivní slepice upínala. A i když jsem si říkala, že to nemůže vyjít a hrála si na frajerku se slovy "safra, to by byla z prdele klika"...prostě...když jsem dneska četla zamítací email..slzy a bolest přišli ani nevím jak. A tak tu sedím, řvu...nadávám si..stěžuji..a mám pocit, že není nešťastnějšího člověka než mě.

Včera jsem měla narozeniny...táta mi popřál emailem...asi uspěchaná doba nebo moje crazy rodina...těžko říct. T. se snažil, moc, nádherná kytka:). A koťata moje (víte o koho jde) si na mě všechna vzpomněla:) bez vás by bylo všechno těžší....
A kamarád z dětství si vzpomněl..to potěší..i když pozitivní zprávy neměl..rozvádí se:(. Lidi by se vůbec neměli brát..nebo možná měli..ale neměli by z toho zblbnout..já si moc přeji a zároveň se tomu moc bráním..mám strach..o sebe..o něj..o svobodu..o zodpovědnost?...nevím..není to pro mě jen papír, který se dá scartovat. Je v tom něco mnohem mnohem víc...

Venku je tak nádherně, sluníčko, nádherný vzduch a barvy..půjdu se projít s naší psí madam...snad na chvíli zapomenu a najdu dost sil pokračovat.

Ozvěte se mi...ať vím že v tom nejsem sama...prosím...

neděle 19. února 2012

...protoze smula se nelepi na paty, ale na lidi

Tak jak začít...letos se nám ten rok nějak od úplného začátku moc nedaří:(.
Když to vezmeme od silvestra, tak ten jsem strávila prací a poté sezením doma s T. a kamarádkou M. (která se ten den rozešla po 6letech s přítelem), takže probíhali vínka, panáky, mochitko:) já byla k tomu všemu nemocná, takže kombinace volně prodejných léků a alkoholu ve stylu "nám už je to všechno jedno", byla opravdu veselá. Nicméně T. otravoval tak vytrvale, že jsme v 23.30h sedli na tramvaj a jeli se podívat na Malostranské náměstí (a ten most co dodnes nevím jak se jmenuje) na Novoroční ohňostroj. Já mám ty světýlka a podobný nesmysly docela ráda, ale viděla jsem prd. Totálně natřískáno ožralými cizinci, neustále ochmatávání a řvaní. No tak, alespoň T. byl spokojený a jeli jsme zase domu. No a namísto, abychom pokračovali v alkoholové smršti, jsme si do 4h rána povídali o životě, našich psech atd. Bylo to fajn, ale nemyslím si že takto by měl probíhat každý přískok nového roku:( Jo a aby toho nebylo málo, tak jsem zapomněla popřát vše nej k narozeninám mému "malému - 2metrovému" bráškovi, který zrovna slaví narozeniny v první den nového roku. Takže K. ještě jednou promiň, že máš sklerotickou sestru a doufám, že mi to neoplatíš tento týdne:D

Tak to bychom měli začátek ledna, s dále pokračující "nemocí" celé dny v práci, atmosféra "mírně" zhoustla a vedení se rozhodlo, že by nebylo od věci pracovat z domova. Ale tak proč ne, nejraději dělám sama pěkně v klidu v teplákách s hrncem horkého čaje, takže "no problemo". Jenže..to aby to nebylo tak "ideální" se k tomu připojili "povinné úterní porady", víkendové směny za techniky (na telefonu) a být k dispozici i v 22h večer (jak pro vedení, tak pro klienty). To už jsem začala být "lehce" nervní a protivná, nevěděla jsem totiž dne ani minuty, co se bude dít a co se kde zase, s prominutím, posere:( Tak nějak utíkal den za dnem a kolem 20tého mi bylo oznámeno, že z pozice zaměstnavatele a jeho práv, mě posílají na "nucenou" týdenní dovolenou. Hm, ideální načasování, úplně na prd. T. si samozřejmě takhle den ze dne dovolenou vzít nemohl, takže jsem se válela doma a prd z toho:(. V neděli, kdy mi dovča končila si mě pozval nejvyšší na další den, a abych to zkrátila dostala jsem výpověd a výhružné doporučení "víc se v tom nešťourat". Vyplývá nám tedy z toho, že od druhého týdne v únoru jsem opět bez práce a momentálně řeším i výplatu za odpracovaný leden, která měla být na účet již před týdnem a stále se nic neděje.
A dle zkušeností s bývalými kolegy, kteří byli odejiti/odešli, ji asi hned tak ani neuvidím. Ideální ne?
Takže pokud byste věděli o práci asistentky atd. jsem vám ráda k dispozici:) dělám si legraci, ale za zeptání člověk nic nedá, no ne?:D

Jinak co se týče mého stavu, stále nemocná, stále nevědí co mi je - tedy teď už snad (ťuk, ťuk) ano a konečně se bude něco dít. Poležela jsem si opětovně v VÚN a tak vůbec:D

S T. jsme si prošli opětovně malou krizí, kdy jeden z druhého měl pocit, že se nemámě už rádi. Taková kravina, miluju ho vola mýho:D. Ale tak snad ten veliký "dialog" měl úspěch a bude dobře...bude věřím tomu.

Mějte se rádi, myslete na mě a já se brzy ozvu.